Sokol Mirotice: U zrodu stál Ladislav Stroupežnický
Historie mirotického Sokola má vlastně dva počátky.
Ten první spadá do roku 1869, kdy v Miroticích sokolský spolek vznikl právě z iniciativy cerhonického rodáka, dramatika a později prvního dramaturga Národního divadla Ladislava Stroupežnického. Ten spolu s otcem a bratrem Hynkem energicky „nastartoval“ činnost nového spolku tak, že již tři měsíce po založení - 20. června 1869 - byla jednota schopna úspěšně vystoupit se svým prvním veřejným cvičením. Měla tehdy 61 členů a ještě téhož roku se L. Stroupežnický stal náčelníkem mirotického Sokola. Oba bratři byli cvičiteli, jejich otec Josef byl členem výboru spolku. A pod jejich vedením byla tělovýchovná činnost od počátku spojována i s činností kulturní, tak, jak to odpovídalo zásadám zakladatele Sokola dr. Miroslava Tyrše.
Po odchodu rodiny Stroupežnických do Prahy (1871) však činnost místního Sokola prakticky zcela ustala, a tak se druhým začátkem jeho existence stal až rok 1899. Bylo to z podnětu zemského poslance Jana Kaliny z Blatné, který tehdy stál také v čele sokolské župy Jeronýmovy v Písku.
V době německé okupace byl Sokol zakázán : masovou vlasteneckou organizaci, která výrazně a programově posilovala národnostní cítění a z níž se rekrutovali i mnozí příslušníci odboje, nemohla nacistická moc nechat volně působit.
Po osvobození a v následujících letech prošel Sokol, jako všechny společenské organizace, celým řetězem změn a posléze se stal součástí celostátního ČSTV (Československého svazu tělesné výchovy). Rok 1948 také znamenal konec slavných sokolských sletů, které měly velkou popularitu i mimo republiku a jichž se účastnily i zahraniční sokolské spolky, především z řad krajanů z USA. A tak slety nahradily spartakiády. (Krátkým pokusem o obnovení původního sokolského hnutí a jeho ideálů bylo období let 1968 - 69.) Masové spartakiády byly pravidelně celostátní akcí celé čs. tělovýchovy až do roku 1985, kdy se konala poslední z nich. (Mnozí z nás, i mirotičtí sokolové, se jich účastnili. Spartakiády měly velmi silný nátěr komunistické ideologie, ale s trochou nadsázky lze říci, ´že měly i své nezanedbatelné pozitivum: „přinutily k pohybu“ i mnoho takových, kteří by jinak do tělocvičny nikdy nevkročili.)
Činnost mirotického Sokola v posledních desetiletích byla rozsáhlá. Sokolové v akci Z vybudovali přístavbu (1957) k sokolovně, kde se denně cvičilo a o údržbu a vytápění se staral stálý správce. Tak tomu bylo až do 70. let. Pořádaly se každoroční tělovýchovné dny a akademie, na nichž cvičily všechny složky, počínaje mladším žactvem, a to často i v náročných sestavách na nářadích. Připomínáme zde významné zasloužilé funkcionáře, kteří „táhli“ činnost Sokola po celý svůj aktivní život. Jména Kilián, Kouba, Žižka, Čermák, Blecha nebo Soudková, Beckermannová byla vyslovována s úctou a uznáním.
Pokud jde o společenskou činnost, nelze zapomenout na éru slavných sokolských šibřinek. Každý večer měl daný určitý ráz a v jeho duchu se připravovala speciální vystoupení. Nebylo výjimkou, že účinkujících byla stovka a návštěvníků celkem na šest set. A dva plesy každou sezónu byla samozřejmost.
Také mirotický fotbal by zasluhoval zvláštní kapitolu. Oddíl byl založen už v r. 1920 a když se v r. 1949 spojil se Sokolem, patřil k jeho nejaktivnějším složkám.
A jak vypadá Sokol Mirotice dnes? Klasická tělovýchovná cvičení postupně zanikla pro všeobecný nezájem, i když ještě donedávna se pokoušeli někteří činovníci a cvičitelé o jejich udržení a rozvoj (B. Vojkůvka, R. Klímová, J. Hřebejková …). A tak dnešní „barvy a čest“ slavného spolku hájí už jen kolektivní sporty : volejbal, stolní tenis a tenis. Tradice sokolského plesu zatím trvá.
V současné době se naše práce zaměřuje právě na děti. Pořádáním různých akcí pro děti chceme do našich řad získat dorost a vlastně i budoucí pokračovatele Sokola.